Přála bych všem, zažít jednou ten pocit, kdy se nemusíte obávat. Kdy nemusíte mít strach z toho, co nastane, anebo co se právě děje. Projíždíte kolem vinohradních řádků. Bez sedla. Jen tak, protože je zrovna hezky. Sluníčko se opírá do vašeho boku a vy přemýšlíte nad tím, kde byste si mohli zaklusat a zacválat. Míjíte lidi venčící psy a pohupujete se sem a tam jako teď na podzim listy ve větru.
Přála bych všem tu pohodu, tu jistotu a tu oporu v tom smyslu, že cokoliv se teď objeví není problém, a že jste touto situací schopni bez zaváhání proplout
Přála bych všem, aby alespoň jednou zkusili, jaký je to pocit, když nedržíte koně, protože on nemá snahu odejít.
Přála bych všem, aby pocítili, jak krásně to hřeje, když se za vámi kůň venku sám vydá, protože už od něj stojíte moc daleko na to, aby o vás opřel nos a moc blízko na to, aby si myslel, že jste ho opustili.
Už naposled- přála bych všem, aby si našli toho svého životního koně, a aby alespoň jednou pocítili to, jak může být ticho z jeho úst hlasité a chvilky s ním nekonečné.
Inspirace mým nejlepším přítelem :)
