Videa

Videa, která už jste možná viděli, ale která stojí za to, aby tady měla vlastní článek :)

Jjen bych chtěla říct, že videa jsou čistě takovou pracovní formou. Je tam shrnuté to důležité a to, co se mu ten daný trénink dařilo. Většinou jsou použity snímky jen z jednoho dne. Velmi dobře se pak  v takových videích hledají chyby i pokroky, a proto jsem si tenhle typ docela oblíbila :)

Čendove poslední video :) hlavní náplní je hraní :) jak vidíte, většina triků je zatím za pamlsky... už to bude chtít nové více zaměřené na přirozenou komunikaci :)

V tomto videu samozřejmě zdaleka není vše, ale jsou to takové hezké chvilky. Z barelu se konečně domluvíme, hlavně na tom ustoupení a nasednutí. To byl vlastně jeden z důvodů proč jsem Míšánka učila dělat věci oběma směry, jak ode mě, tak ke mně.
Zatím ale máme mezery v přivolání z barelu. Tak to musíme doladit :)

Všem přeji krásnou středu :) víkend už se nám blíží!

"proč to vlastně děláš?"

Po dlouhé době nepsaní mě dnes v takovém tom normálním nadšení napadlo, napsat článek na téma, proč děláme to, co děláme a jaký to má smysl, význam, tu hlubší myšlenku v tom, proč se svým koněm chodím jak osel po ohradě v kroku a radši ho ven nevezmu vyběhat.

Jak většina lidí ví, nebo alespoň tuší, Míšánek je kůň z lesa a ze zápřahu. Sice byl možná vycepovaný, zvládal makat, ale ze hřbetu a při práci ze země je to prostě všechno jinak. Zjemňování bylo dlouhou cestou, všechno to poznávání nových a nových věci, hledání odpovědí na otázky, které se náhle objevují, také hledání těch vhodných věcí, které bychom se měli naučit, které bychom měli pochopit, protože na ně navazuje nikdy nekončící cesta koňského porozumění a tréninku. V zájmu obou je dobré jít "schodek po schodku" a nesnažit se některé přeskočit, protože bychom si mohli rozbít hu... pusu. Řekla bych, že tohle je dostatečné vysvětlení toho, proč je dobré nenechat některé "zbytečnosti" plavat a dělat věci, které třeba nejsou úplně tak záživné, abychom potom mohli dělat věci, které nás baví. Je to jako ve škole. Když se vás někdo zeptá, jestli vás to baví, jen převracíte oči. Ale teď ten dějepis a období starověkého Řecka a mykénské paláce, které bych se mimochodem zrovna teď měla učit, přežijete, abyste pak mohli dělat něco, co vás baví a zajímá. Když se nad tím zamýšlím, to, co děláme, by mohlo být pro některé absolutní ztrátou drahocenného času. Zbytečné mrhání energií, nepřinášelo by jim to radost, což je pro tenhle směr docela zásadní nebo v to alespoň věřím. Spoustě lidem by prostě nevyhovovalo plandat po ohradě s hůlkou v ruce na ohlávce a trénovat holeň a zastavování, dvě téměř nejpodstatnější a nezákladnější věci. Už rok a půl aktivně se snažím dát celé práci dobrý základ, snažím se dělit o všechny ty myšlenky a o to, co děláme a neděláme a občas si připadám, jako bych pořád omlouvala to, že jsme prostě jen tak blbí, že to nedokážeme, neumíme a nikdy umět nebudeme. Občas to na mě opravdu sedne a zažene mě to k hlubokému přemýšlení, jestli to teda nedělám špatně, když to dlouho trvá... potom mi stačí vidět jediné video, fotku, přečíst si něčí názor, sednout na jiného koně, vidět jiného koně a mám jasno. V ten moment, když se pak vrátím a jsem s Míšánkem, on ví, co si myslím, já vím, co si myslí on. On ví, jak to funguje a nikdo z nás toho vědění nezneužívá jen tak slepě ve vlastním zájmu, je to nepopsatelné. Plandáme tak na ohlávce po výběhu, děláme velmi "nepodstatné" ustoupení plece v kroku a když sesedám, jsem nejvíc šťastný člověk, dívám se na fotky, nevidím Míšánka, hůlku, ohlávku a krok, ale mistrovské dílo Kostické drezury a s úsměvem říkám:" to se bude cválat", protože je to jen další krok, jen další dveře a další část toho všeho, co nás ještě čeká a toho všeho, co ještě můžeme společně zažít. Jen tak na závěr bych chtěla říct, že bychom si měli vážit maličkostí, pojďme se nimi zabývat. protože ty malé tahy štětcem vytvořily úžasné mistrovské dílo,které nebylo, stejně jako práce s koňmi, hotové za den...nezoufejte, nevzdávejte to, věřte a nepochybujte :)

a ještě jeden "kostický drezůrák" a můj výraz jako:"oooo to je bomba!" :)

Hej ty! hoď se do klidu...

Včera jsem hodně přemýšlela. Oblévají mě myšlenky, které jsou nikdy nevyslovené, a i přesto je všichni znají, ví, že by to tak mělo být, ale máme je schované někde v koutku hlavy, kam se nám nechce šťárat. Je to strach. Ať chceme nebo ne, někdy přece jen máme ten pocit, že se nám může něco stát, zvlášť, když už jste si to někdy zažili. Pozoruji to hodně na sobě, kdy vedu koně po pravé straně, pořád je tam ten  strach, že mě z ničeho nic odhodí na stranu. Překonávání strachu, jak našeho tak koňského, může být těžké nicméně stranit se toho, z čeho máte strach, je to nejhorší co můžete udělat. Lepší je, cíleně si vystavovat situacím, kterých se bojíme z neznámého důvodu a zjistit, že to nic není. Přesto to ve vás stále zanechává ten pocit, že se teď a teď taky může něco stát. Že teď vás určitě kopne, že teď vás určitě kousne, uteče vám, nebude spolupracovat, bude se vzpínat a potom tak také reagujete.  U koní je krásné, že oni nepředpokládají. Nesnaží se řešit problémy, které ještě nevznikly. Věřte, že i když kůň kouká ve výběhu do dálky a běhá, tak skutečně něco vidí a znepokojilo ho to. Není to úžasné? Pokud už něco takového dělá bezdůvodně, má to z nás a z našeho předpokládání a nervozity. Koně mají velmi silně vyvinutý stádový pud. "Před nebezpečím uteč!" jim proudí v žilách už hrozně dlouho a my to nemůžeme úplně vymazat, a když se to budeme snažit potlačit bude se z toho stávat problém. Koně nám nechtějí ubližovat, koně nejsou ti, co vás bezdůvodně budou chtít během pár sekund zabít a pokud už jste to někdy viděli či zažili, není to z jejich hlavy. U koní s pocuchanou minulostí je to celkem běžné, že si z toho něco odnesli. Nemusí to být zdravotní šrámy, ale psychické. Ty jsou zákeřné časované bomby a u některých koní prostě nevíte, kdy přijdou, ale i to není důvodem k tomu je začít předvídat, mít strach z toho, že teď se to určitě stane. Kůň znervózní, nebude si jistý tím, co má dělat, nejste v tuhle chvilku někým, kdo stojí za následování ani někým, komu by kůň mohl svěřit kousek sebe, své strachy a svůj život, protože ve chvíli, kdy jste roztřepaní jako ratlíci, jste rádi, že stojíte na svých nohách a kontrolujete je,v tenhle moment to opravdu může přijít, ale nebude to chybou koně. Přísloví:"Kůň je nejupřímnější tvor na zemi – dělá-li něco špatně, je to pravděpodobně proto, že jste mu to poručili", je naprosto pravdivé. Většinou si to jen nechceme přiznat a nejsme schopni to vidět...
K překonání čehokoliv mi hodně pomohlo uvědomit si, s kým mám tu čest, s kým tu stojím. Je to Míšánek... Je to kůň, kterého jsem si vybrala, kůň, který mě vždycky podržel. Máme podivné historky, třeba z pádu, kdy jsme šli k zemi oba. Nic se nestalo, přestože šel přes hlavu a za náma jel další kůň, nezalehl mě, neudělal to. Když na něj skočila Ida a já stála vedle něj, neuhnul a stál tam, přestože mohl uskočit, mohl, ale neudělal to. Je na čase mu to vrátit a není to jen o Míšánkovi. Je to o všech koních. Ať máte jakéhokoliv koně. On očekává a on chce od vás dostat to, co dává on vám. Chcete klidného koně, kterému bude stát za to, zůstat s vámi v těch nejtěžších situacích? tak proč mu v těch situacích neposkytnete bezpečí. On to za vás nevyřeší. Nevyřeší to, že se bojíte, protože se bojí on a teď se nervujete navzájem. Musíte začít u sebe. Řešit jen problémy, které už nastaly, nesnažit se koně držet, když víte, že za 5 metrů se lekne... držet ho až se lekne. Budete udivení, když tu otěž zahodíte a nestane se vůbec nic. Zhluboka se nadechnout a říct si, že když takhle jdete, váš kůň ví, co je osobní prostor, jste absolutně v pohodě, protože vás nemůže nic rozházet. Pokud uskočí, pokračujte v cestě. Nenarušil osobní prostor? jde až za váma? není důvod k panice... Pokud narušil osobní prostor, opravíme to a pokračujeme. Jde v klidu? chválím za vzorné chování. Nejlepší je, když si přežvýkne, pokud máte možnost, jděte se na bubáka podívat. Žijete? no ano, protože se nic nestalo... když bych vám takhle rozepsala všechny možné situace, které jsou pořád se stejným scénářem na jiných místech, všichni by zjistili, že není důvod ke stresu. Není důvod k tomu udržovat napětí. Koně jsme si perfektně připravili, jsme spolu už nějaký ten pátek. Jsme v ohradě schopni řešit téměř jakékoliv problémy. Dojdeme ven, kůň se bojí a my nejsme schopni ho uklidnit Jeví se to jako úplně směšný paradox, který se objevuje čím dál tím víc. Neexistuje návod na spokojeného koně ani na to, jak ho to odnaučit, protože to není zlozvyk. On to má z nás, takže my se musíme hodit do klidu. Naší představou v těchhle situací je, velmi rychlá reakce na to, co se právě stalo, ale přesně tak předtím reagoval a i bude reagovat kůň, proto se snažte udržet si své klidné tempo v pobídkách a intenzitě, jako obvykle, koníka se snažte uklidnit svým chováním, pokud nedává pozor na vás, zkuste si s ním trošku poustupovat, všechno pěkně v klidu. Vy víte, že ten list v křoví vás nekousne. Sice je teď váš kůň napjatý, ale  není nic těžkého, kolem toho projít. Osobní prostor pro vaše bezpečí máte zajištěný a teď koni ukažte, že jeho bezpečí je také zajištěné. Celkově jsem tímto článkem a velmi rychlou úvahou spíš chtěla poukázat na to, že kůň naše chování a pocity a strachy rapidně zrcadlí. Jestli chcete pohodového klidného koně, musíte se takovým "koněm" prvně stát vy sami...O tomhle jsem přesvědčena obzvláště u koní, kteří zvládali být v pohodě, byli v některých situacích absolutně neochvějní a naráz z ničeho nic to začalo a prohlubuje se to. Když už jste potom schopni to vidět, dát se do klidu a pozorovat chování ostatních a koňské reakce, zjistíte, že to není jen váš problém. Stačí mi strach a uskočení jen předstírat a Míšánek se bojí a uskakuje taky. Na vyjížďce mi stačí abych začala hlasitěji a rychleji dýchat a on už zvedá hlavu, protože když už panička, která je doma taková v pohodě, něco větři, bude něco hodně špatně.... tak utíkáme! Nechci říkat, aby jste teď šli a strašili své koně, ale pokud tomu nevěříte, tak si to klidně zkuste. Koně jsou kvůli těmto úžasným schopnostem, cítit, zvířetem, které dokáže léčit a zároveň i ošklivě ublížit... jsou prostě úžasní. Proto bych na závěr nechtěla psát, ať se uklidníte vy, ale jen:"chovejte se tak, jak chcete, aby se choval váš kůň" Musíte se ale smířit s tím, že pro koně je každý herec hercem špatným a dokud to tak nebudete cítit, nebude vám to věřit...

Velké díky patří mému nejúžasnějšímu :) Venku už zvládáme i místa a podněty, kterých se před tím hodně bál. Přišlo to z ničeho nic a všechny strachy se začali objevovat a z koně:"mouchy sežerte mě" se stal kůň:"Ooooo panebože! panebože! LIST!" Nikdy nevíte, čím vás váš nejmilejší pod dvou letech překvapí a kam až může dojít. Je mi ctí, být v blízkosti tohoto úžasného stvoření, které se během roku a půl dokázalo proměnit v citlivého jemného koníka a teď přišel čas na to, vyvážit nejen tu tréninkovou stránku, protože ta je v podstatě druhořadá. Důležitější je ta psychická...děkuji, že jsi mi stále větší inspirací♥