HIMMP- How I met my pony: Čenda

Příběh o tom, jak jsem poznala Čendíčka našeho miniponíčka :)

Byla jsem první týden doma po operaci zlomené čelisti a to, že jde Ida do světa, bylo už jasné. Poníčky jsme hledali, už když jsem byla v nemocnici, ale většina z nich byla přes celou republiku a pak tu byl jeden malý, tlusťoučký, bílý poníček s ohromně krátkýma nožíčkama. Na fotkách byl opravdu krásný, ale moc jsme neměli v plánu tam jet, rozhodně ne necelou hodinu po té, co se Ida odvezla a my vyjeli do Dolních Bojanovic přímo od ohrad ještě s trenérkou a jejím manželem, prý jen tak se podívat...

Cestou jsme si povídali o tom, jak trenérčin manžel Viktor držel Idu při sedování, a jak "vykrýval" její ataky a hrozně jsme se tomu smáli :D (Idunka neměla ráda jehly.... hrozně neměla ráda jehly a všechny dokotory s nimi). 

Čendíček bydlel v řadovém domku a sloužil jako dobrá sekačka a kamarád pro psy. Když jsme přijeli a paní zavolala na Čendu a naráz vykouklo něco v podobě hrocho-slono-poňovitého, neuvěřitelně vyžraného s tak malýma ušima a krátkýma nohama, tak se trenérka neudržela a začala se hrozně smát. Moc nevím, jak popsat své pocity, když vás bolí pusa, mrzí odjezd koně a naráz vidíte takovéto (nedá se říct poník) stvoření, pocity se začnou mísit. Kolem poníka se nás rozestoupilo pět a jen co nás viděla, tak někde z chlupaté koule vykoukly vytřeštěné oči a Čenda začal couvat. Paní říkala, že je spíš bázlivý, ale opravdu hodný, ne jako ti ostatní poníci (s čímž se dalo souhlasit, protože záda měl jako Míšánek :D). Ukazovala nám "lonžování" vždy pár kroků na jednu stranu a potom hekticky změnila směr na druhou, Čenda se spíš valil než šel. Bylo vidět, že s paní je celkem v pohodě a nedělají mu dobře ostatní lidi a razantní zacházení. Neměla jsem sebou ten den nic, takže jsme se podívali, jak takové stvoření vůbec vypadá, nastoupili do auta a odjeli... Nebylo to zrovna ideální snad ani to, co jsme si představovali. Ponik  byl opravdu vybátý a na přidupnutí rychle s vytřeštěnýma očima zacouval, takže prostě NE! NE! tohle nechceme, co když bude útočit ze strachu? prostě NE!

Celou situaci změnil poníček, na kterého jsme se jeli podívat. Tříletý hřebec. Krásný, malinký, na fotkách roztomilý a černý ♥ Tenhle poník patřil slečně, která si ho vzala ze špatných podmínek, a když jsme přijeli, tak nám řekla, že nechce lhát a prodávat zajíce v pytli, a tak jsme se toho dozvěděli víc, než bylo třeba. Celé to podivně začalo větou:"Dáme mu udidlo, on se zaměstná a nebude chtít kousat", což přejdete, protože kdyby měl být jinak v pohodě, tak to nějak zpracujete. Poníček byl na vodítku hodný, hrál si s udidlem a slečna dál pokračovala ve vyprávění jeho historie, kde se objevilo:"... no a kdybyste si ho náhodou vzali, tak si dávejte pozor, protože dřív skákal lidem na záda...". To je ten moment, kdy na sebe s mámou vrhneme ten pohled a zakroutíme hlavou. Po krátkém okruhu nám bylo jasné, že tohle opravdu nebude poník pro nás a ještě to vyšperkoval, když se začal vztekat na popud toho, že kolem nás prošel mamčin přítel Vláďa. No nic, tak ještě popracujeme a pojedeme domů. No konec... poníček neustupoval ani na tenisový nápřah, podupával si a házel hlavou, na kruhu si vyhazoval, tahal a po předání zpět slečně se tvářil úplně spokojeně, prostě jako:"Tohle je moje panička, díky bohu, ta paní na mě byla strááášně zlá!" :D (v tuhle dobu padlo:"Přijdu si, jako kdybych někam dojela, zmlátila koně a odjela...." :D :D :D)

Po tomhle bylo celkem jasno, protože jsme konečně viděli, jak takový poník opravdu vypadá a Čenda byl oproti němu andílek. Sice se bál, ale bylo to pořád menší zlo než to černé třeštiprdlo :) Jeli jsme se na Čeníka podívat ještě podruhé, to už jsem pro něj měla ohlávečku, dovezla jsem hůlku a kokinka, Mazlili jsme se, seznámil se s hůlkou (nikdy nezapomenu, jak ji ta paní vzala a začala po něm jezdit tou hůlkou tak rychle, že to vypadalo, jako kdyby se nestihl ani nadechnout :D ). Potom jsme se ještě dívali, jak běhá společně se psy v zahradě. 

Nebyl to ideální poník, nebyl to ani ideální příběh a ani ideální situace, ale možná o to větší zábava je to měnit v ideální :)

Další zkouška přišla, když se měli seznamovat s Míšánkem, přece jen by ho mohl jedním kopem zabít. Čenda mu může doteď běhat kolem nohou, kousat ho do nich, kousat ho do zadku a jediné co schytá je kousanec zpátky a ani to ho neodradí od toho, aby provokoval dál :D

Tak teď už snad jen říct, že s výběrem jsem spokojená, i když občas lituju, že na něj nemám tolik času, kolik by si zasluhoval. Přesto se z něj za ten rok stal správný sebevědomý poník. Má srovnané oba chlaďásky a ochočené na hlídání, když spinká (co kdyby ho náhodou chtěl někdo ukrást?!).Ochočil si paničku a každou návštěvu si získá během pár minut. má rád lidskou spolčenost, spoustu jídla a je pro každou špatnost :) Zatím není kam spěchat. Tenhle rok bude mít 6, což je krásný věk. Jezdit se na něm stejně nebude, někdy třeba zapřahat a je důležité, aby se z něj stal další spolehlivý parťák :)

 Čenda a jeho kamarádi

 Druhá návštěva. Spokojený poníček kouká po něčem, co by mohl ještě sníst :D :)

 Čendíček rád pusinkoval a dělá to dodnes :)

 Budeme kamarádi... už se těším, až přijedeš k nám

 Čenda a první týdny u nás :)

 Vyhledávám lidskou společnost :)

 V létě jsem byl šikovný na kurzu na ranči Loučka :)

Jsem pro každou špatnost

Čenda tak, jak ho máme rádi ♥