Vlastně jsem ani moc nevěděla, jak tento článek nazvat nebo ho pojmout. Napadalo mě spoustu myšlenek, které by snad stály za to sepsat, přidat k daným článkům jako malý postřeh... Byli jsme s Míšánkem venku. Původně jsem chtěla jet, ale byl docela vystrašený, takže jsem to nechtěla ještě zhoršovat. Přemýšlela jsem nad tím, co nám koně obětují, kde se v lidech bere ta vlastnost ovládání a jak to potom dopadá.
Koně jsou zvířata lovená a stádová, z čehož vyplývá, že se přirozeně nestaví do konfliktu se šelmami či ohrožením a jejich řešením všeho je převážně útěk. Snaží se to tak řešit bez ohledu na to, kde jsou a s ohledem na to s kým jsou. Proto je velmi důležité (a někteří si to stále neuvědomují) být pro koně vůdčí oporou. Jeho starosti jsou pak vaše starosti (a také naopak), které pro vás nejsou starostmi, protože předpokládám, že vás nerozhází člověk na kole, štěkající pes nebo šustící keř. V tuhle chvilku se dokáže kůň uvolnit, ve své podstatě vám tímhle svěřuje svůj život, protože byť jen malé ohrožení by pro něj mohlo znamenat smrt, nebo to tak alespoň vnímá. Pokud se poplaší, jste schopni ho svým vlídným a klidným jednáním uklidnit a v poklidné cestě zase pokračovat. Problém nastává, když se to zvrtne a vy máte pocit, že můžete riskovat. Jenže tady platí pravidlo týmové práce, nejdete do toho sami za sebe, jdete do toho s někým, kdo vám právě věří na tolik, že neuteče od toho, čeho se bojí, je schopen vás respektovat a věřit tomu, že ho nezradíte, nezpůsobíte mu svým jednáním bolest a dáte mu pocit jistoty, nebudete mu lhát a vaše vyjadřování bude upřímné a jasné. Pokud se dostaneme do situace, kdy v tom koně necháme, nepomůžeme mu nebo mu svým jednáním začneme tu jistotu, zdraví a bezpečí pomalu brát a budeme jednat jen ve vlastní prospěch, stáhne se, protože nejsme hodni ten kousek, který nám předal, opatrovat a musí se spolehnout jen sám na sebe, přestane nás vnímat, přestane na nás brát ohled... Koně se nechají "přemluvit" a přesvědčit o tom, že jsme toho jejich kousku znovu hodni i několikrát, ale vždycky jim zůstanou nějaké šrámy a hranice mezi jistotou a nejistotou se začne postupně ztenčovat...
V náročných situacích si musíme uvědomit hned několik věcí a vybavit si je rychle. Jedna z nich je: osobní prostor, respektování tlaku a pobídek, ale také ujištění, že jsme tu pro něj, že tu není sám, že jsme tady pořád ještě my, kteří víme, že ten sáček v keři nežere koně. V těchhle situacích je dobré si ujasnit, jak tohle všechno vyjádřit a já si vždy volím variantu ze země (jsem si jistější a vím, že Míšánek má tohle zvládnuté velmi dobře). Přece jen, když na koni sedíme, nejsme schopni ho vést a z psychologického hlediska je pro koně příjemnější, když do toho "šlápneme" první, také je mnohem jednoduší, neklidného koně nebo koně, který od problémů utíká, zpracovat ze země, opravit osobní prostor, převést pozornost na sebe ustupováním a vybruslit z toho jako velmi dobrý vůdce, který při takovéto situaci udržel stádo v liniích, které na začátku stanovil= je rozhodný a ví co dělá, a také se šel na tuhle věc podívat, nenechal v tom svého koně samotného a ukázal mu, že tenhle sáček je naprosto bezpečný. Tohle je absolutní ideál. Někdy koně nemusíte ani zpracovávat, stačí mu jít se na to podívat, chvilku na to koukat, v nejlepším případě to odžvýkat a jít dál...(tohle praktikujeme momentálně a je to skvělé. Vždy se při neklidu zastavíme, když jsou to lidi a povídají si, snažím se, aby je slyšel. Když má dokoukáno, zase se rozejdu a to už většinou žvýká, já chválím za vzorné chování a už pokračujeme v cestě uvolnění... tohle se mi ze sedla nepovede a nechci ho naučit od problémů utíkat ba naopak se k nim jdu spíše podívat, prozkoumat, protože koni ze dvou metrů s vytřeštěnýma očima prostě nevysvětlíte, že je ten sáček neškodný. Koně nezajímají naše dedukce a slova, ale naše činy.). Pokud se takto neděje, kůň jde stále napjatě, ty strachy se začnou nabalovat a už nejdete s koněm ale s bombou do které stačí strčit prstem a vybouchne na neskutečný adrenalinový přetlak...
Hlavní věc je ta, že kůň bude nakonec velmi rád, že se tohoto problému na chvíli zbavil a že má teď možnost všechny své problémy (které pro nás problémy nejsou) sesypat na nás, obzvlášť vůdci stáda, kteří se s tím potýkají denně. Budou s námi trávit čas rádi a budou ho vyhledávat, protože je to pro ně bezpečná a klidná činnost.
Tady je taková první část všech těch myšlenek a zbytek bude postupně zpracován :)
0 komentářů:
Okomentovat