Dnes ráno při čtení knihy my na mysl přišlo video, které jsem včera zhlédla. Bylo to jezdecké drezurní video, které nevypadalo jako umění, ale spíše jako usměrňování neuvěřitelné energie koně různými nelibými pomůckami. Myšlenka toho, že vlastně většinu času pracujeme s koňmi na vysvětlení nových a nových věcí tak, aby je chápali a postupně dokázali použít mě úplně vytrhla ze čtení a řekla jsem si, že bych se o tu myšlenku mohla s vámi podělit, neboť si společnou práci s koňmi bez toho, aniž by jí kůň také rozuměl, nedokážu představit.
Často omílané věty, které většinou uzemní řadu lidí, kteří usilují o osvětu v jezdeckém světě o výcvikových metodách, které koně nepovažují za živý stroj , a kteří se někdy nadměrně zmiňuji o lidské tyranii, a tak lidi spíše nahlodávají a popuzují, jsou tyhle: "Jenomže koně nejsou jako lidé! je to nesrovnatelné!". Pokud bychom srovnali lidi dnešní doby, kdy jsme se přesunuli z jeskyní a polí do oblasti, kde se musíme navzájem domluvit a čím dál tím více se snažíme prosazovat jednání, ve kterém nehraje roli strach z trestu, mohli bychom každou instituci srovnávat s takovým malým koňským stádem. K tomu všemu připočítáme ještě fakt, že my i koně máme city s tím rozdílem, že my je umíme zakrýt a koně je otevřeně ventilují právě teď a tady no a už nám zbývají jen pudy, jež také dokážeme často úspěšně vytěsnit pokud jsou v danou situaci pro náš lidský svět nevhodné. Tak stejně se my i koně učíme jen za použití jiných prostředků, pokud tedy někdo z vás neučí koně počítat nebo například vyhledávat na mapě ;) :)
Představte si situaci, že Vás učitel vyvolá k tabuli v matematice a vy vůbec nemáte ponětí, co s tím příkladem máte dělat. Na tabuli je napsaná složitá rovnice o několika neznámých a vy zatím umíte vypočítat sotva velmi lehké rovnice s jednou. Budete potřebovat pomoct, budete potřebovat alespoň princip, abyste to pochopili, ale místo toho na Vás učitel začne řvát, dělat z vás hlupáka a bude na vás řvát tak dlouho, dokud tu rovnici nevypočítáte. Tohle chování by se dalo srovnávat s tím, když se kůň vzepře čemukoliv, co mu člověk řekne, protože je to považováno za nedostatečný respekt a disciplínu z jeho strany. Jenomže co když to nechápe? co když tomu nerozumí? tahleta malá nedorozumění tvoří velkou škálu problémů, jež jsou bezostyšně přehlíženy, popřípadě jsou podpořeny ostřejšími udidlo pokud "to nezatáčí...to nezastavuje...to dělá bordel" nebo spousta řemínků na hlavě, různě zašněrované tak, aby koni v něčem bránily. V případě ježdění jsou to potom ztuhlí koně, kteří neví, co mají dělat, tahají jezdci otěže z rukou, chodící proti tlaku apod.
Tak co tedy s tím? Je mi jasné, že spoustě lidem vyhovuje, učit koně zbytek věcí ze sedla a ze země jim stačí pouze vodění a úvaz. Když jsem učila kobylku jednoho pána překrok, jeho žena mi říkala, že by ji to naučila ze sedla. Docela jsem nad tím přemýšlela a srovnala, co všechno jsem ze země použila (ustoupení předku/zadku a couvání), a co by všechno kobylka musela umět, aby se překrok mohla učit ze hřbetu, abych jí umožnila udělat to správně, zachytila popřípadě opravila krok, nechala ji přemýšlet a nakonec jí to nechala spojit s jedním tlakem bez toho aniž by se mi věšela do rukou nebo bych musela používat jiné ne až tak srozumitelné nadměrné pomůcky. Základem toho, aby koník pochopil to, co po něm chceme, je uvědomit si sami, jak bychom to provedli tak, aby to bylo co nejsrozumitelnější; zeptat se sami sebe, jestli je na to koník už připravený; jestli zná pomůcky, které budeme používat; kde to, co ho naučím, najde uplatnění; jakou pobídku by bylo vhodné použít apod. Dalším důležitým krokem je rozfázování. Je to už několikátá krásná věc na tom všem, protože ať už chceme koníka učit cokoliv, je to poskládané z tlaků, na které ho můžeme připravit ze země. Jsou to v podstatě takové dílky, které dohromady mohou tvořit různé skládačky dle představivosti jezdce a dispozic.A ještě takový poslední bodík, který stojí za vyzdvihnutí je načasování. Musíte si uvědomit, co v daný okamžik chcete zachytit- v případě práce na kruhu můžete pochválit za samotné vyslání, za zmenšení nebo zvětšení kruhu, za přivolání, za přechody a za spoustu dalšího. Na všechno použivám principy zjemňování (pokud už koní daný tlak zná, neměl by to pro něj být problém), takže mu vždy prvně ukážu tělem, potom přiložím hůlku resp. začnu s tlakem a potom tlak zvýším a v ten moment, jak koník udělá klidně jen krok správně, tak všeho nechám a hned chválím.
Tady je příklad, pokud bych koníka učila jezdit s hůlkama:
Protože chceme nové koníkovi usnadnit dáme mu i ohlávku (pokud jezdíte na uzdečce tak uzdečku) s otěžema. Tím mu budeme moci pomoc při zvyšování tlaku hůlkou v najití cesty, jak se tohoto tlaku zbavit. Celé to bude probíhat následovně. Vždy jdu prvně sedem (natočím se směrem, kterým chci jet) a to spojím i s holení (pobídka, na kterou by koník mohl reagovat). Potom začnu stupňovat tlak hůlkou, pokud koník neví, jak na to, pomůžu mu potažením do strany. Tlak ustane a chválím :) Předtím než se rozjedete s koníkem vpřed a začínáte, je lepší se pojistit a jako první si zacouvat (to děláte úplně stejným stylem jako se zatáčením).
Pokud má koník s něčím problém, zkuste požadavek ještě rozfázovat a podle toho, ve které fázi se koník zasekne nebo neví, na té je třeba zapracovat. Je důležité zůstat v klidu a pokud nevíte, jak s učením pokračovat, zastavte se na chvíli a zkuste přemýšlet nad tím, než do koně začnete zběsile bušit.
0 komentářů:
Okomentovat